Mohu nastydnout od studených nohou?

„Vezmi si boty, nastydneš.“ „Obuj si ponožky, máš studené nohy.“ Tyhle věty slýchám celý život a přiznám se, že mě už docela rozčilují. Ne proto, že bych zpochybňovala, že je potřeba se v zimě oblékat, ale proto, že studené nohy pro mě jednoduše neznamenají, že je mi zima.

Od malička chodím ráda bosa a nikdy jsem z toho neonemocněla. Nikdy jsem neonemocněla proto, že jsem měla studené nohy. Když jsem někdy onemocněla v souvislosti s chladem, bylo to ve chvíli, kdy jsem byla dlouhodobě vystavená zimě, byla mi skutečně zima a prochladla jsem celkově. To je úplně jiná situace než studená chodidla.

Člověk může mít studené ruce nebo nohy a přitom mu vůbec nemusí být zima. Teplota kůže na končetinách totiž není totéž jako teplota celého těla nebo subjektivní pocit chladu. Já mám navíc nízký krevní tlak, takže mám studené ruce a nohy velmi často. Kdybych se měla pokaždé řídit tím, jak studená jsou moje chodidla, prakticky bych nemohla chodit bosá nikdy. Jenže mně je takhle dobře. Chůze naboso je pro mě komfort a nechci, aby mi někdo nutil boty jen proto, že se mu moje nohy zdají studené.

Stejně tak se liší lidé v tom, jak chlad vnímají. U starších lidí je situace trochu jiná. S věkem se zhoršuje schopnost těla rychle reagovat na změny teploty, ubývá svalové hmoty, která je důležitým zdrojem tepla, a může se zhoršovat i prokrvení končetin. U některých lidí se přidávají léky nebo zdravotní potíže, které termoregulaci dále ovlivňují. Proto mohou být starší lidé zimomřivější a mohou mít studené ruce a nohy častěji než mladší člověk. Jejich potřebu tepla proto není možné automaticky přenášet na děti nebo na jiného dospělého.

Nachlazení způsobují viry. Studená podlaha virus nevytvoří. Aby člověk onemocněl infekcí, musí se s jejím původcem setkat. Můžeme tedy být dlouho venku v zimě, prochladnout a následně onemocnět, ale z toho ještě nevyplývá, že nám nemoc „vlezla do těla od nohou“.

Stejně nesmyslné je tvrzení, že ze studených nohou dostaneme zánět močových cest. Ten nejčastěji způsobují bakterie, především Escherichia coli, které se dostanou do močové trubice a následně do močových cest, kde se pomnoží. Studená podlaha žádnou E. coli nevytvoří a z chodidel se do močového měchýře nepřestěhuje.

U žen navíc patří mezi významné rizikové faktory opakovaných močových infekcí například sexuální aktivita. Neznamená to, že je zánět močových cest sexuálně přenosná nemoc. Při sexu ale může dojít k mechanickému přenosu bakterií z okolí konečníku směrem k močové trubici. Pokud tedy někdo opakovaně dostává záněty močových cest po sexu, dává mnohem větší smysl hledat souvislost tady než ve studené podlaze.

A ještě jedna věc se často přehlíží. Pálení při močení automaticky neznamená zánět močových cest. Podobné obtíže může způsobovat například kvasinková infekce nebo jiné podráždění v oblasti pochvy a močové trubice. Kvasinková infekce se může projevit pálením, svěděním, podrážděním a změnou výtoku. Bez vyšetření tedy není rozumné všechno pálení při močení označit za „nastydlý močák“.

Kde se tedy vůbec vzalo přesvědčení, že člověk nastydne od nohou?

Je to velmi stará představa. Lidé si po staletí všímali, že v zimě bývá více nemocných a že po prochladnutí se člověk může cítit špatně. Neznali ale viry, bakterie ani způsob, jakým infekce skutečně vznikají. Bylo proto logické spojit nemoc přímo s chladem. Mokré a studené nohy se staly jedním z typických symbolů tohoto „nastydnutí“. Jenže časová souvislost není důkazem příčiny.

A přesně proto nechci svým dětem automaticky dávat ponožky pokaždé, když mají studené nohy. Mám tři děti a ani jedno z nich zatím nikdy nenastydlo proto, že mělo studená chodidla. Ponožky jim samozřejmě dám, když jim bude skutečně zima. Pokud budou mít studený trup, budou se třást, budou se chtít zahřát nebo mi řeknou, že je jim zima, není co řešit.

Pokud je jim ale teplo, jsou spokojené a mají jen chladnější ruce nebo nohy, nevidím důvod je do ponožek nutit. A už vůbec ne proto, že někdo jiný rozhodl, že podle jeho ruky jsou jejich nohy „moc studené“.

U miminek je to ještě důležitější. Ani u novorozence nejsou studené ruce a nohy spolehlivým ukazatelem toho, jestli je mu zima. Při všech svých porodech za posledních deset let jsem se na novorozeneckém oddělení opakovaně setkala s tím, že zdravotníci rodiče upozorňovali právě na opačný problém: že děti zbytečně nabalují a přehřívají. U miminka mi doporučovali kontrolovat teplotu především na zátylku, případně teplotu skutečně změřit, nikoliv ji posuzovat podle studených chodidel nebo ručiček. U dětí se žloutenkou navíc přehřívání rozhodně není něco, co bychom měli podporovat.

Nejde mi tedy o to tvrdit, že chlad neexistuje nebo že je jedno, jestli člověk mrzne. Pokud je člověku skutečně zima, má se zahřát. To je úplně samozřejmé.

Vadí mi ale představa, že musím mít za každou cenu teplé nohy, jinak onemocním. Já osobně chodím bosa ráda, moje studené nohy jsou pro mě normální a komfortní a vzhledem k mému nízkému tlaku je mám často. Nikdy jsem z nich neonemocněla.

Stejně tak své děti nebudu oblékat podle teploty jejich chodidel. Budu sledovat, jak se skutečně cítí, jak jsou teplé na trupu a co mi samy říkají.

Protože studené nohy jsou prostě studené nohy. Nejsou to viry, nejsou to bakterie a nejsou automaticky ani známkou toho, že je člověku zima.